Šárka Márová s projektem nazvaným Fungi Pack, který využívá mycelium, vyhrála program EWA Accelerator. To jí změnilo život a posunulo tím správným směrem.
Co se dozvíte v článku
Akcelerátor, co pomáhá růst
Program EWA (Empowering Women in Agrifood) Accelerator pořádá Evropský garanční fond EIT Food. V Česku je pořadatelem zapsaný spolek CatS2CatS. Ten dlouhodobě pomáhá startupům a hlavně ženám. Akcelerátor dělají jednou za dva roky, takže není jednoduché se do něj dostat. Šárku Márovou tedy velmi potěšilo, že ji vybrali mezi deset projektů. Celý program je zaměřený na vzdělávání budoucích podnikatelek. Vy tam vstupujete s nápadem nebo projektem a oni vám pomáhají růst. Na konci toho programu už byste měla být schopná samostatně fungovat na nějakém byznysovém poli,
popisuje s tím, že ji bavil celý proces a výhra pro ni byla příjemná třešnička. Na konci programu jsme si všechny řekly, že už jen ta účast byla hodně velký dar,
doplňuje.
Šárka přiznává, že se po výhře změnila i ona jako člověk, protože se na některé věci teď dívá jinak než předtím. Dodává, že tam jde člověk s nějakými ideály a třeba i naivně si představuje, jak to funguje. V akcelerátoru dostávali spoustu školení. Lektoři byli lidi z praxe, takže se občas jednalo o tvrdý náraz do reality. Ale bylo to potřeba, protože nás tak ušetřili spousty fu**upů, jak se dnes moderně říká, v budoucím podnikání. Za to jsme vděčné. Určitě nás program změnil. Nejsme stejné, ani jedna z nás, co EWA Accelerator podstoupila, a docela jsme i vyrostly,
přidává.
Výhra byla závazek
Výhru Šárka Márová považuje jako velký závazek, protože cítí vůči pořadatelkám dost velký vděk za možnost a za to, že se o ně tak staraly, že je vychovaly. Tak jim to chce nějakým způsobem vrátit tím, že ten projekt bude úspěšný. V prvním okamžiku Šárka výhře nevěřila a musela se štípnout do ruky. Všechny projekty, které tam s ní soutěžily, jí přišly dobré. Osobním favoritem byl pro ni úplně jiný projekt. Ne, že bych tomu svému nevěřila, samozřejmě, že tam jdete s tím, že chcete uspět. Ale když jsem viděla finálové prezentace, tak jsem si říkala, že tohle zní fakt dobře a musí to s porotci rezonovat a určitě do toho půjdou. Takže opravdu to do poslední chvíle člověk netušil,
směje se Šárka.
Kdyby to šlo, tak by si celý projekt dala Šárka Márová ještě jednou. Sice trval půl roku, ale přišlo jí, že to bylo krátké a že dneska by některé informace dokázala lépe pochopit nebo zužitkovat. Ona i ostatní účastnice tam šly jako lidi z ulice. A tak je akcelerátor i zamýšlený. Pomáhá lidem úplně od nuly. Sama by ho doporučila komukoli, kdo má jenom nápad a neví, jak začít. Oni vás tam opravdu vedou za ručičku, jsou strašně milí, ale přitom realisté. To je důležité, že to není nějaké mazání medu kolem pusy,
upřesňuje s tím, že ve svém okolí šíří povědomí o CatS2CatS, protože tento spolek nepořádá jen EWU, ale má více projektů a je na tomto poli schopný.
Obaly z mycelia
Do soutěže šla Šárka s kompostovatelným obalem z mycelia. Jedná se o plně ekologický kompostovatelný obal, který může s čistým srdcem vzít a zahodit nebo ho použít na své zahrádce. Jde o materiál z celulózy. Ona používá slámu, ale lze použít dřevo, zbytkový papír, vlastně cokoliv, co houby dokážou, laicky řečeno, sníst. Když použijete organický materiál nebo i jeho směsi a přidáte do toho mycelium, dáte mu vhodné podmínky, ono funguje trochu jako lepidlo a pojivo. Materiál se tím natrávením a propojením svých vláken spojí a vznikne vám kompaktní materiál,
vysvětluje Šárka. Výsledek pak bude mít tvar podle toho, jestli ho dáte do formy. Ona chce vytvářet plošný materiál na způsob kartonu, který by se nařezal a skládal do podoby krabiček například na boty, mobilní telefony a podobně.
Jak Šárka uvádí, na tyto projekty se obecně hodí houby, které jsou dřevokazné. Jsou hutnější a nejsou jedovaté, naopak většinou jedlé. Hodně se používá i hlíva. Obal není možné vyloženě jíst, ale rozhodně je nezávadný a bylo by možné ho certifikovat pro styk s potravinami. Nikdo nemusí mít strach z otravy. Nebo že když si dá rohlík do krabičky, že tam druhý den nebude. Ta houba se během toho procesu usmrtí, takže neroste a člověk nebude mít všude doma houby,
přidává s úsměvem.
V Česku funguje několik spolehlivých dodavatelů, kteří vyrábí základní produkt v podobě mycelia. Šárka ho zatím kupuje, protože se jí nevyplatí naočkovávat zrno. Navíc je to hodně citlivé na sterilitu prostředí. Do budoucna to však určitě plánuje při rozšíření výroby a do technologie zainvestuje. Může se totiž stát, že bude potřebovat určité kmeny hub a ty nebudou skladem nebo nebudou stávající kapacity dodavatelů stačit. Nyní na kilogram obalu potřebuje půl kilogramu mycelia. Ještě si hraje s recepturou, protože každý obal vyžaduje jiné prorůstání.
Záleží na okolních podmínkách
Materiál, se kterým Šárka pracuje, je přírodní, takže hodně závisí na okolních podmínkách. Je to podle ní úplně stejné, jako když farmaříte nebo cokoliv pěstujete. Můžete mít skvělou sezonu a jede to samo a pak děláte všechno, aby to bylo skvělé, a nedaří se vám. U mycelia záleží, jestli je v kondici a roste pěkně. Také vstupní materiál musí mít nějakou kvalitu a má vliv na výsledek. Ve větších objemech se to dá potom namixovat tak, aby se kvalita vyrovnala. Ale pořád je to přírodní materiál a variace jsou vyšší než v klasickém průmyslu,
podotýká.
Z mycelia nebo konkrétně z Šárčina materiálu se dá vyrobit jakákoliv krabička. Výrobci se podle ní soustředí spíše na obaly tzv. třetí kategorie. Tedy vnější kartonáže, ne ty hezké lesklé, ve kterých si lidé kupují finální produkt. Ale i tam se už podle Šárky Márové mycelium postupně proráží. Moc zákazníků to zatím nezná. Je to zajímavý obal na dotek. Něco jako když máte krabičky z recyklovaného papíru, jako jsou třeba držáčky na pití ve fast foodech. Ty jsou hodně hrubé a mycelium je tomu podobné, ale právě není tak hrubé,
popisuje Šárka. Dále doplňuje, že se dá na obaly dobře gravírovat nebo tisknout. Hodně je používají designéři, když chtějí dělat netradiční krabičku. Ten materiál dovolí tvarovat.
Z mycelia viděla Šárka i nábytek, někdo z něj dělá eko kůži. Staví se z něj i budovy. Mohou se jím nahradit klasické OSB desky, které se běžně lepí lepidly, ale do interiéru jsou nevhodné, protože to člověk dýchá. Desky z mycelia mají stejnou pevnost, a přitom jsou ekologické. Je to opravdu zajímavý materiál a určitě stojí za další vývoj a podporu. Myslím si, že se ještě máme do budoucna na co těšit. Houby nás tady budou všeobjímat,
zdůrazňuje s úsměvem.
Slyšeli jste o využití mycelia?
Méně náročná výroba než papír
K výrobě tedy Šárka Márová potřebuje biologický materiál jako celulózu, slámu, dřevní štěpku nebo piliny, mycelium, trochu vody a teplo, aby vyrostlo. Dá se podle ní říct, že je to méně náročné na výrobu než papír a mnohem méně náročné na energie a vstupy než výrobky z plastu. U prostorů je to stejné, ale bezpečnější na výrobu, takže zaměstnancům hrozí nižší rizika.
Na myceliu je nepopulární čas. Když vyrábíte plastovou krabičku na nějakém vstřikolisu, máte to za dvě vteřiny hotové. Tady je hotový výrobek od doby, kdy přivezete vstupní materiál, za pět až sedm dní. Do budoucna by to podle Šárky mohlo být jako s auty, kdy jedno trvá vyrobit několik měsíců, ale ve velkovýrobě vypadne jedno každou hodinu. Když výrobu nadesignuju, tak si nemyslím, že by to byl pro zákazníka nějaký problém, že by nedostal zboží včas,
doplňuje.
Důležitá je při výrobě znalost materiálu a technologie. Ta je poměrně nová, protože umíme houby pěstovat pro plodnici, ale málo je prozkoumané právě podhoubí. Je tedy potřeba nedělat technologické chyby. Důležitá je i čistota. To se Šárce líbí. Většina výroben na mycelium je opravdu čistá a je fajn tam pracovat. Nemůže tam být nic kontaminováno a není to tedy fabrika, kde je prach a špína. Na kontaminaci je totiž mycelium citlivé.
Proč zrovna houby?
Šárka přiznává, že má ráda houbaření. Houby ji fascinovaly vždy. Jak fungují, jak rostou, že to není ani rostlina, ani zvíře. Celý ten svět je zajímavý a je o tom spousta dokumentů. Ovlivnilo ji také, že má farmu. Na ní funguje synergie, cirkulární koloběh, kdy mají zvířata, rostliny a do toho houby. Právě ty jí na zahradě pomáhaly pěstovat nějaké plodiny a už to proniká do většího zemědělství. Na farmě navíc potřebuje obalový materiál. Rozhodně nechtěla hromadit kopce polystyrenu, plastu a všeho možného. Snažila se to nahradit něčím, co už má.
Protože na farmě hodně pracují se slámou, mají ustájená zvířata a produkují také obiloviny, slámy je hodně. Ne všechna jde na pole nebo zvířatům, něco se bohužel pálí i ve spalovnách. Tak jsem si říkala, jestli by se nedala využít chytřeji. A začala jsem se pídit. Našla jsem, že už se několik firem myceliovými obaly zabývá, ale pořád to není dostatečné. Proto jsem chtěla tuto myšlenku podpořit a rozvést dál,
popisuje.
Na farmě se dobře přemýšlí
Jak je uvedeno výše, Šárka Márová obhospodařuje farmu. Navíc je také softwarová vývojářka. Je vystudovaná elektrotechnička. Zvířata má poměrně dlouho. Z toho technického světa můžu utéct do přírody a člověk má takový ten life balance, který každý hledá. Já ho mám dlouhodobě,
dodává s úsměvem a podotýká, že někdy farmářům chybí technický pohled a jsou občas nepraktičtí a spoustu věci dělají například zbytečně ručně nebo pracně. A technici zase naopak nemají pohled praktika – uživatele, který bude věci denně používat. Šárka se tak může inspirovat z obou odvětví. Navíc u ní nedochází k vyhoření, protože má každý den nové podněty. Na farmě se střídá čtvero ročních období a pořád je co řešit, takže člověka to nutí přemýšlet a těšit se. I když to není vždycky jednoduché,
přidává.
Jak Šárka podotýká, naštěstí existují stroje, které na farmě pomáhají. Nemusejí tedy dělat všechno ručně. Navíc ji láká průmysl 4.0, ať už u zemědělství, robotiky a automatizace, tak z hlediska monitoringu výkonu, dojivosti nebo zdraví zvířat. Co se týče psychické náročnosti, když se v sezoně nedaří, člověk může celou zimu přemýšlet, co se nepovedlo. Podle Šárky to učí trpělivosti a pokoře.
Venku je podle Šárky hodně času na přemýšlení, protože jak s úsměvem říká, než posečete 12 hektarů, tak to chvíli trvá. Je to pro ni taková meditativní práce, u které má čas přemýšlet. To je rozdíl oproti softwarovému vývoji, kde musí být ponořená do problému. Večer, když je všechno nakrmené, má čas zabývat se tím, co ji zajímá.
V rámci Fungi packu Šárku farma velmi ovlivnila. Když se staráte o zvířata, získáte k nim vztah. Začne vám záležet na přírodě a chcete, aby se dařilo a aby toho využily i příští generace. Nejsem blázen, ale zase si říkám, když to jde alespoň trochu zredukovat a můžu tomu pomoct, tak by bylo hodně sobecké a hloupé to neudělat. Prostě zdravý selský rozum. Když to jde udělat levněji a chytřeji, jdeme do toho,
popisuje a se smíchem dodává, že kdyby neměla farmu, nejspíš by měla nějaký šílený koníček.
„Ať je mycelium běžná věc!“
Šárka uvádí, že trend v podobě používání mycelia už vidí ve světě, ale rozhodně by se dalo využít i v dalších odvětvích. Když se na to bude dívat víc lidí vícero očima, tak je třeba ještě napadne použití, které já teď vůbec nevidím. A moc bych si přála, aby tento trend byl co nejdřív tady u nás v České republice,
doplňuje s tím, že chytit by se toho mohly nejrůznější firmy. A to nejen na obalové materiály, ale také ve stavebnictví nebo ve fashion průmyslu. Vzpomíná také na článek o tom, jak automobilový průmysl hledá alternativní materiály s tím, že v interiéru je spoustu plastů, které by šly nahradit něčím jiným.
Nyní Šárka Márová pracuje na administrativě. Ráda by přišla s nějakým konkurenceschopným produktem, který by bylo možné si koupit v obchodě, případně by v něm byl zabalen jiný produkt. Potřebuje tedy, aby se její výrobek dostal co nejdřív do běžného života. Mít koncept je super, ale dokud ho lidé nepoužívají, je to pořád málo. Můj největší sen je opravdu mycelium prosadit. Aby tady s námi bylo tak, jako jsme nyní zvyklí na plastové krabičky a nikomu to nepřišlo divné,
uzavírá nadšeně.
Tip na další příběh
Ona pracuje s jehlou a nití, on se štětci a barvami. Inspirací je jim příroda
Pepu a Nelu Nogolovi inspirovala příroda ke společnému projektu a byznysu v jednom. Spojili koníčky s tím, co je jim blízké, a přírodě se snaží také pomáhat. Více v článku.
