Krajský soud v Plzni totiž v půlce loňského listopadu rozhodl, že Albert skutečně porušil při prezentaci cen a slev zákon a pokutu dostal oprávněně.
Co se dozvíte v článku
Albert dostal statisícovou pokutu
Česká obchodní inspekce (ČOI) potrestala v roce 2023 obchodní řetězec Albert za to, že porušil § 3 odst. 1 písm. c), § 12a odst. 1 písm. a) a § 12 zákona o ochraně spotřebitele, pokutou ve výši 400 000 Kč. Uvedených přestupků se řetězec dopustil tím, že:
- nesprávně účtoval jeden výrobek zakoupený do kontrolního nákupu
- neinformoval spotřebitele pravdivě o nejnižší ceně jednoho druhu výrobku, nabízeného k prodeji ve slevě, za kterou jej jako prodávající nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy
- neinformoval spotřebitele o ceně výrobků uplatňované v okamžiku nabídky, když cena nebyla spotřebiteli nijak zpřístupněna a spotřebitel tak neměl možnost se s ní seznámit před samotnou koupí výrobků.
U porušení zákona ohledně slev šlo o to, že řetězec 1 kg kávy Tchibo Barista nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy, přičemž v prodejní ceně 399 Kč po slevě deklarované nápisem „- 44 % AKCE“, s uvedenou původní přeškrtnutou cenou před slevou 719 Kč. V pravém dolním rohu však byla menším písmem uvedena nejnižší částka za posledních 30 dnů ve výši 379 Kč a v závorce zvýšení ceny o 6 %. Podle ČOI se případná sleva měla počítat právě z 379 Kč a Albert tak měl uvést, že fakticky zboží zdražil.
Pro zajištění souladu s čl. 6a směrnice musí prodávající oznamující slevu z ceny identifikovat nejnižší cenu, kterou účtoval za příslušné zboží nebo zboží po dobu nejméně posledních 30 dnů před uplatněním slevy z ceny. Tato nejnižší cena zahrnuje jakoukoliv předchozí cenu „po slevě“ během tohoto období. Při identifikaci nejnižší ceny není podstatné, zda se výrobek za určitou cenu skutečně prodal, postačuje, že byl za danou cenu prodávajícím nabízen. Sleva z ceny musí být prezentována s použitím uvedené „předchozí“ ceny jako ceny referenční, a rovněž jakákoliv uvedená procentuální sleva z ceny musí být založena na „předchozí“ ceně stanovené v souladu s čl. 6a směrnice,
doplnila ČOI, která i po odvolání setrvala na svém právním názoru, pokutu však snížila na 200 000 Kč.
Zákon o ochraně spotřebitele
§ 12a
(1) Informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával
a) v době 30 dnů před poskytnutím slevy,
b) od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo
c) v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně.
(2) Odstavec 1 se nepoužije pro výrobky, které podléhají rychlé zkáze, nebo pro výrobky s krátkou dobou spotřeby.
Článek 6a evropské směrnice 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli
- Veškerá oznámení o slevě z ceny musí uvádět předchozí cenu, kterou obchodník uplatňoval po určité období před uplatněním slevy z ceny.
- Předchozí cenou se rozumí nejnižší cena, kterou obchodník uplatňoval během období ne kratšího než 30 dnů před uplatněním slevy z ceny.
- Členské státy mohou stanovit odlišná pravidla pro zboží, které snadno podléhá zkáze nebo má krátkou dobu spotřeby.
- Pokud byl výrobek na trhu po dobu kratší než 30 dnů, členské státy mohou rovněž stanovit kratší období, než je období uvedené v odstavci 2.
- Členské státy mohou stanovit, že v případech, kdy se sleva z ceny postupně zvyšuje, rozumí se předchozí cenou cena bez slevy z ceny před jejím prvním uplatněním;
Nikde není řečeno, z jaké ceny se má sleva počítat, argumentoval Albert
Obchodnímu řetězci se však ani toto rozhodnutí ČOI nezamlouvalo a podal žalobu k soudu. V ní rozporoval jen právě sankci za nepravdivě uvedenou slevu. V žalobě řetězec argumentoval, že obchodníci nemají povinnost vztahovat procentuální výši slevy primárně k nejnižší ceně, jelikož takovou povinnost nestanoví žádný závazný právní předpis. Není zakázáno uvádět jiný referenční údaj než nejnižší cenu a vztahovat k němu procentuální výši slevy (…). Proto je možné vztahovat slevu primárně k jinému referenčnímu údaji než k nejnižší ceně, jelikož právní předpisy takový postup nezakazují. Též je možné uvést informace o jiném referenčním údaji výrazněji než informace o běžné ceně, jelikož právní předpisy takový postup nezakazují,
uvedl v žalobě Albert.
Podle řetězce tak byla zákonná povinnost splněná už jen tím, že u zlevněných výrobků řádně uvedl informace o nejnižší ceně. Jak doplnil Albert, nad rámec právních předpisů k nejnižší ceně vyjádřil i procentuální výši slevy. Spotřebitel tak mohl snadno zjistit, jaká byla nejnižší cena a jaká je výše slevy vzhledem k nejnižší ceně. Porovnáním poskytnutých informací o nejnižší ceně a běžné ceně mohl spotřebitel zjistit, jestli cena daného výrobku byla uměle navýšena,
dodal Albert ke slevě – 6 % z nejnižší ceny, která znamenala faktické zdražení.
Cílem úpravy byla transparentnost
U Krajského soudu v Plzni však Albert neuspěl a veškerou jeho argumentaci soud odmítl. Jak upozornil soud, účelem právní úpravy slev je především transparentnost. Šlo o reakci na častý jev tzv. falešných slev. Obchodníci nejprve cenu zvýšili a poté deklarovali slevu na původní úroveň, čímž klamali spotřebitele, nebo uváděli slevy z cen, které v praxi nikdy nebyly uplatňovány či byly uplatňovány jen po extrémně krátkou dobu. Nově proto dle zákona (potažmo evropské směrnice) platí, že prodávající, který oznamuje slevu, musí uvést nejnižší cenu uplatněnou v předchozích 30 dnech. Pojem „nejnižší cena“ je jasný, je to cena, za kterou byl výrobek v posledních 30 dnech reálně nabízen a prodáván.
Spotřebitel má jasnou představu o tom, z jaké cenové hladiny byla sleva skutečně poskytnuta. Místo klamání marketingovými triky se spotřebitel dozví, zda je sleva opravdová. Zadruhé, prevence zneužití. Ustanovení zabraňuje obchodníkům zneužívat informační asymetrii, kdy spotřebitel nezná cenovou historii a mohl by být oklamán zdánlivou slevou, jež je však počítána z fiktivního či krátkodobě uměle zvýšeného cenového základu. Zatřetí, důvěra v trh. Dodržování pravidel vytváří důvěru spotřebitelů v trh, což dlouhodobě prospívá férové hospodářské soutěži i reputaci obchodníka,
doplnil soud.
Podle soudu je tudíž klíčové, aby spotřebitel reálně chápal, kolik mohl dříve za zboží zaplatit a kolik stojí nyní. Jakékoli jednání, které tento cíl maří, například uvedením nerealistické původní ceny nebo její skrývání před zákazníkem, která nebyla nejnižší za posledních 30 dní, přímo popírá podle soudu účel a smysl dotyčného ustanovení.
Průměrný spotřebitel nečeká při slevě zdražení
Soud dále odkázal na koncept „průměrného spotřebitele“, který je dostatečně pozorný, informovaný a opatrný, avšak stále zranitelný vůči klamavým informacím. Pokud zákon stanoví povinnost uvést nejnižší cenu za 30 dní před slevou, je to podle soudu proto, že průměrný spotřebitel sám nemůže tuto informaci spolehlivě zjistit a je odkázán na serióznost prodejce. Pokud by prodejce neuváděl tuto informaci správně nebo ji skrýval, uvede tak průměrného spotřebitele v omyl a tím ohrozí zájem, který právní předpis chrání. Z pohledu průměrného spotřebitele je klíčové, že informace o slevě má být srozumitelná, transparentní a věrohodná. Právě proto zákon výslovně upravuje povinnost srovnání s nejnižší cenou v posledních 30 dnech. Průměrný spotřebitel nemá detailní přehled o historických cenách a spolehne se na to, co mu prodejce prezentuje. Cílem je, že průměrný spotřebitel pozná, že sleva je reálná, a dokáže na jejím základě rozumně a objektivně posoudit výhodnost nákupu,
vysvětlil soud.
Z předmětné cenovky, kterou měl Albert u kávy, jednoznačně podle soudu vyplývá, že se jedná o informaci o slevě z ceny výrobku. Nikoli však o slevě ve výši 44 %, nýbrž o slevě v záporné hodnotě 6 %. Touto zápornou slevou nedošlo ke snížení ceny nejnižší ceny výroku, za kterou jej obchod nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy, nýbrž k jejímu faktickému navýšení o 6 %.
Takto vypadala cenovka v Albertu:
Cenovka v Albertu s falešnou slevou.
Vyplývá tato skutečnost průměrnému spotřebiteli z předmětné cenovky jasně a srozumitelně? Soud má za to, že nikoli. Cenovka uvádí jako „původní“ a přeškrtnutou částku 719 Kč, z níž je deklarována sleva na 399 Kč, tj. pokles o 44 %. Nicméně ve spodní části téhož cenového štítku je uvedeno, že nejnižší cena za posledních 30 dnů byla 379 Kč, tedy nižší, než aktuálně nabízená cena po „slevě“. To znamená, že oněch 719 Kč nebylo v dotčeném 30denním období nejnižší skutečně účtovanou cenou, nýbrž cenou vyšší, od které je sleva kalkulována. Spotřebitel je tak uváděn v omyl, jelikož mu je předkládána informace o slevě z částky, která neodráží reálný cenový vývoj v zákonem požadovaném období,
podotkl soud a žalobu obchodního řetězce zamítl.
Proti falešným slevám vystoupil i evropský soud
Albert se nicméně s rozhodnutím soudu nesmířil a podal kasační stížnost. O případu tak bude rozhodovat Nejvyšší správní soud. Vzhledem k tomu, že stejně jako krajský soud však loni rozhodl i Evropský soudní dvůr, pravděpodobnost, že by Albert s kasační stížností uspěl, není vysoká.
Evropský soud totiž na konci září potvrdil, že článek 6a odst. 1 a 2 evropské směrnice o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby sleva z ceny zboží, která je oznamována obchodníkem v procentní výši nebo ve formě reklamního sdělení, které má zdůraznit výhodnost cenové nabídky, byla určena na základě „předchozí ceny“. „Předchozí cenou“ se pak podle evropského soudu rozumí nejnižší cena, kterou obchodník uplatňoval během období ne kratšího než 30 dnů před uplatněním slevy z ceny.
